Proč je podnikání jako houbaření, proč se vyplatí být zvídavým začátečníkem a proč je dobré být spontánní. Kniha o tom, jak se od prodeje pohlednic na Staroměstském náměstí dostat až k miliardovému byznysu s hrami a dárky, voňavým chlebem a brzy i šik oblečením.  Antonín Kokeš očima Václava Mazánka Neohlížím se za životem. Na sepsání memoárů nemám věk a ani paměť. Ale chtěl bych vyprávět o některých obdobích svého života. Poslední dobou se mě lidé ptají na velmi podobné věci. Zajímá je, jak jsem přišel k nějakému nápadu, nejčastěji mají dotazy na začátky podnikání. Narostlo to po rozjezdu pekáren a přiznávám, že jsem to trochu přiživil i já sám, protože jsem začal o podnikání přednášet. Jenže jsem neodhadl zájem lidí o moje kurzy a brzy jsem zjistil, že nemám šanci je časově zvládnout. Tak mě napadlo, že by bylo možná praktičtější, kdybych se všechno pokusil sepsat. Forma rozhovoru, kterou jsem nakonec zvolil, pro mě byla nejpřirozenější. Rady pro začínající i zkušené podnikatele, které vás budou knihou provázet, jsem zasadil do souvislostí v mém životě. Protože podnikání je samozřejmě jen jednou jeho součástí.  Prožil jsem si krásné i těžké chvíle a moc dobře vím, že být na dně neznamená, že tam také zůstanete. Velmi často existuje cesta vzhůru - jen se musí věřit, vytrvat a pracovat. Myslím, že jsem příslušníkem generace, která měla velké štěstí, když zažila změnu poměrů v roce 1989. Zároveň jsme ale ještě na vlastní kůži ochutnali starý komunistický režim, takže velmi dobře víme, jaký je život v totalitě. V žádném případě nechci, aby se něco podobného vrátilo, takže to mé vzpomínání je určeno i mladým lidem. Snad jim to připomene, že pro demokracii je potřeba něco dělat a jak je skvělé, že ji máme.    Vybráno z úvodu knihy Můj svět je chléb a hry - Antonín Kokeš očima Václava Mazánka